Existují totiž věty, které nikdo slyšet nechce...

2. září 2015 v 18:09 | Dáda |  *Téma*
Kdybysme podrobili většinu lidí anketě, týkající se toho, čeho si na druhých lidech vážíme, teď myslím konkrétně, jaké vlastnosti, vsadím se, že by v první TOP 5 korespondovala upřímnost. Všichni chceme znát pravdu, nestojíme o lidi kolem nás, kteří lžou, sami tvrdíme, že jsme upřímní na 100%... ale opravdu tomu tak je?.....

(Pro více klikněte na Celý článek)



Vztahy s našimi nejbližšími - ať už rodinou, přáteli nebo partnerem pro každého z nás patří pro to nejdůležitější v životě. Jste vždy v těchto ale vztazích 100% upřímní? Dokážete říct partnerovi, co vám na něm skutečně vadí? Že vaší kamarádce ty proužkované šaty úplně nelichotí postavě?

Já osobně se snažím tyto "situace", které se mi nezdají, řešit vždy trochu diplomaticky. Tak abych se vžila do druhé role - té, kdyby se někomu nelíbilo něco na mě a měl mi svůj názor sdělit tak, aby mně neublížil nebo mne neurazil. V těchto případech je totiž velice úzká hranice k tomu, aby se něco takového mohlo stát. Pak také samozřejmě záleží na tom člověku, jak kritiku dokáže přijmout - někteří lidé jsou tak flegmatičtí, že je nějaký názor nemůže vůbec rozhodit, na druhou stranu jsou také takoví, které rozhodí i to, co si myslí úplně cizí lidé, každou kritiku si berou příliš k srdci a trpí tím jejich sebevědomí.

Musíme si uvědomit, že nikdo z nás není dokonalý, ale pokud máme být upřímní ve svých názorech, snažit se každopádně říct názor slušnou formou. My blogerky to jistě známe... Napíšeme článek a čas od času se objeví třeba anonym, který musí být anonymem, protože člověk, který nám ho napsal, nedokáže svou kritiku vystavit pod svým jménem. Většinou se jedná o kritiku, která jistě není napsána nikterak slušně, má za úkol blogerce "ublížit" a třeba ji dohnat k tomu, aby blog zrušila... Je to jen jeden z mála mnoha příkladů.

Nikdo z nás zkrátka nechce vědět, že mu to oblečení nesluší, že nás rádoby kamarád za zády pomlouvá, že kamarádčin partner si až moc rozumí s tou sousedkou ze třetího poschodí...

Proto dám pár tipů, kterými se řídím:

Jak říct INFORMACI, kterou by bylo lepší nevědět:

1.) PRAVDA, NIC NEŽ PRAVDA
Opravdu mít ověřené informace. Nelhat a nedomýšet si skutečnosti.

2.) LIDSKOST
Upřímnost je fajn, ale některé zprávy je přece jen lepší říct citlivěji. Nemyslím tím věci zbytečně zaobalovat, ale přece jen se vžít do situace druhého a pak zkusit zprávu sdělit.

3.) ŘEŠENÍ
Vždy, když jsem musela třeba kamarádkách sdělit zprávu, která nepatřila mezi ty nejmilejší, zkusila jsem jim na celou věc říct svůj opravdu upřímný názor, jak bych se zachovala já osobně, ptám se jich, jak to vidí ony apod.


Jak se postavit k INFORMACI, kterou bysme radši nevěděli:

1.) NEZBLÁZNIT SE
První pocity po sdělení špatné informace nikdy nejsou příjemné. Zkusit zachovat chladnou hlavu, pokud to jde.

2.) THINK ABOUT...
Promyslet si, co dál. Opravdu děláme něco špatně? Byla vlastně tato nepříjemná zpráva pro nás důležitá? Může to nějak výrazně změnit naše nynější žití?

3.) TI DRUZÍ
Nenechávat si tuto věc jen pro sebe a zkusit si o tom promluvit s ostatními blízkými lidmi, kterým se můžeme svěřit. Co si o tom myslí nejlepší kamarádka, mamka?


Doufám, že se vám článek líbil, třeba vám v něčem pomůže a těch zpráv, které byste radši nevěděli bude, co nejméně :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | 2. září 2015 v 18:39 | Reagovat

Jako  kdyby si mi mluvila z duše. Pro mě je upřímnost na 1. místě...Kde není upřímnost nevzniká nic dobrého.
Jenže bohužel jsou stále mezi námi tací, kteří dělají, že jsou upřímní, ale ve skutečnosti nám "věší bulíky na nos". Ne jednou jsem se o tom přesvědčila.
Určitě bych toho tu napsala spoustu, ale to bych opakovala přesně to, co jsi už zmínila.
Z tvého článku vyplývá jednoduchá věta: Přestaňme si lhát a začněme být k sobě upřímní!!

2 Dasin Dasin | 2. září 2015 v 19:12 | Reagovat

Mila Dadinko, Tvuj clanek ma uzasne charisma a velky potencial pomoci druhemu v tapajicich obzorech, ktere se tykaji citlivych temat.

3 Tea Tea | E-mail | Web | 6. září 2015 v 16:26 | Reagovat

Vím jako to je na vlastní kůži, když se nic a nic neděje a pak najednou BUM a ty se dozvíš jenom to špatné na sebe a přitom nemáš tušení proč a od kdy si to ten dotyčný o tobě myslí, co celou dobu děláš špatně, když po takové době tohle slyšíš..Pěkný článek a ráda ho dám do zítřejšího výběru článků na Tema-Tydne.blog.cz :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama